Neujde mi žádný talent, slibuje Řezníčková

22.09.2015

Když cítí, že potřebuje drobet inspirace ke svojí trenérské práci, Andrea Řezníčková někdy zamíří na pár dní do Berlína. Tam se podívá na zápas bundesligy, drží palce místnímu týmu Füchse a hlavně jeho brankáři, kamarádovi Petru Štochlovi. Dlouholetá opora české reprezentace toho o házené ví hodně.

Pro trenérku z HK FCC Město Lovosice vybranou do třicítky v soutěži Díky, trenére, protože to s dětmi při jejich výchově umí, má vždycky spoustu užitečných rad. „Petr je můj kamarád, občas za ním vyjedu, rozhodně ne každý víkend," směje se trenérka, která pak poznatky využije.

Vždyť v klubu má na starosti brankáře všech týmů, od extraligy po družstvo starších žáků. Tím ovšem činnost jednoho ze dvou lovosických profesionálních trenérů zdaleka nekončí. Bez přehánění se dá říct, že Řezníčková ví o všem, co se v házené dětí a mládeže šustne kolem jejího hlavního stanu v Lovosicích.

„Náš klub má pod křídly zdejší házenkářskou školní ligu a přibral k ní i školy z Litoměřic a okolí. Hodně si slibuji od činnosti Regionálního házenkářského centra, jehož jsem šéftrenérkou. Funguje od začátku letošního roku a jde o jakousi novou podobu bohužel po roce 1989 zrušených středisek mládeže. Sledujeme a pracujeme s hráči z klubů, teď mi neujde žádný talent," slibuje agilní trenérka.

K házené jí přivedl tatínek, který 40 let trénoval do chvíle, než náhle zemřel na selhání srdce. Dostala se k ní v devíti letech přes krasobruslení a basketbal, to její dcera si vybrala volejbal. Andrea od šesté třídy navštěvovala vyhlášenou ústeckou sportovní školu zaměřenou na házenou a hokej.

Mimochodem, mezi jejími spolužáky byli i olympijský vítěz z Nagana 1998 Jan Čaloun a mistr světa z Petrohradu 2000 obránce Martin Štěpánek. Trénovat začala poprvé v době, kdy družstvo starší dcery její sestry přišlo o trenéra. Chytlo jí to tak, že časem po trenérských kursech různých úrovní získala na FTVS nejvyšší A licenci pro házenou a B licenci pro kondiční přípravu.

V roce 2004 se však s manželem kvůli jeho zaměstnání přestěhovala do Anglie. Z Readingu, kde bydleli, po určité době Řezníčková jezdila hrát na univerzitu do Oxfordu. Jenže házená v Anglii byla v plenkách. Trenéři? Žádní. Házená? Co to vlastně je, ptali se Řezníčkové.

„Na tréninku se vždycky na někoho ukázalo: Tak, dneska to vedeš ty. Časem jsem přestala hrát a trénování vzala na sebe. Vedla jsem mužský i ženský univerzitní tým. Později jsem učila základům házené děti ve školách v oxfordské oblasti. To vše v angličtině," říká Řezníčková a považuje to za jeden ze svých velkých trenérských úspěchů. Mluví však i o dalším, který potvrzuje, že se snaží, aby děti našly vztah ke sportu na celý život.