Když se jmenujete Poborský, nemůže to snad dopadnout jinak a vaším milovaným sportem je fotbal. Samozřejmě, že nemusíte mít nic společného s vicemistrem Evropy z roku 1996 Karlem Poborským, ale osud vás prostě spojí s fotbalem. To platí i pro Lukáše Poborského, jenž sám hrával a nyní trénuje děti v týmu FK Lev Neštěmice. Zároveň se dostal mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére. „Soutěž jsem znal z novin a televize, ale že se dostanu do třicítky, to jsem jednoznačně nečekal,“ usmívá se kouč malých fotbalistů.
Návodem pro celoživotní činnost trenérky sportovní gymnastiky Jany Pražákové se stala myšlenka profesora Pavla Koláře, uznávaného fyzioterapeuta zabývajícího se pohybovou patologií dětí, v mládí gymnasty. Na děti se nemůžeme dívat jako na jakousi zmenšeninu dospělých. Chceme-li v nich rozvíjet chuť sportovat či najít mezi nimi opravdový talent, musíme je k tomu dovést hrou. Dítě si potřebuje především hrát.
Nevydělá milióny, ani nezíská zahraniční angažmá, které jí zabezpečí do konce života. Není to fotbal ani hokej. Když se Ludmila Boušková rozjede, není k zastavení a z každého slova je znát, že hoří pro svůj sport. I když slovo hoří, asi není na místě. Dělá totiž hasičský sport, v němž vychovává malé dobrovolné hasiče. Sedm hodin týdně učí různým disciplínám malé nadšence. Tenhle sport ji doslova pohltil a díky němu se také dostala mezi třicítku nejlepších v projektu Díky, trenére
Třicet hodin fotbalu týdně, to je pořádná porce. A pořád dokola. Trenér Zdeněk Grygar je opravdový fotbalový nadšenec, který připravuje mladé hráče v Baníku Ostrava. Držitel B licence se trénováním živí, stará se o sto dvacet fotbalistů mladší a starší přípravky. Za elán a nadšení, s jakým se své profesi věnuje, se zaslouženě probojoval mezi třicítku nejlepších v rámci projektu Díky, trenére. „Když jsem se to dozvěděl, byl jsem dojatý. Je to odměna. Jsem rád, že si lidé všimli práce, kterou odvádím,“ tvrdil při naší návštěvě v Ostravě.
Cheerleading mají lidé ve svých představách spojený s krásnými roztleskávačkami na sportovních utkáních. Nikola Dohnalová, která je trenérkou v tomhle sportu, vás ale okamžitě vyvede z omylu. „Je to sport, který je ale jiný než ty klasické,“ přesvědčuje. „A taky je hodně týmový,“ dodává mladá dáma, která se dostala do elitní třicítky v projektu Díky, trenére.
Tomu se říká být ve správný čas na správném místě. Tedy na správném... Daniela Bejra, státního zaměstnance, který má na starosti stavby mostů a tunelů, k trénování přivedla obrovská náhoda. Nabídku totiž dostal v nemocničním pokoji, kde byl po operaci kolena. Trenérskému řemeslu se věnuje čtyři roky a dělá ho opravdu dobře. I díky tomu se kouč, který letos trénoval mladé kluky v pražské Admiře, dostal mezi vybranou třicítku v projektu „Díky, trenére.“
Když slyší z lodí křičet děti: „prosím, ještě chvíli, nám se nechce z vody“, tak je to pro trenérku Hanu Vajnerovou jako rajská hudba. Ve veslařském klubu Slavia Praha, z něhož je i olympijská vítězka z Londýna Mirka Knapková, je trénuje už 10 let. K veslům a Vltavě jí přivedla třídní učitelka z devítiletky Lída Hobzová, sama veslařka. Postřehla, že má instinkty závodnice a slušnou fyzičku.
Basket? Zkus to, je to sport pro chytré kluky. Tohle slyšel od rodičů Adam Konvalinka, když se zeptal doma, zda může jít se spolužákem na nábor. Bylo to ve druhé třídě na základce. Oba vybrali a Adam u basketbalu zůstal dodnes.
Ve spolupráci s naším podporovatelem Marianem Jelínkem a nakladatelstvím Portál vám nabízíme exkluzivní slevu na čerstvě vydanou novinku, a to knihu Mariana Jelínka a Kamily Jetmarové
Je to tady! Letošní třicítka vybraných trenérek a trenérů je odtajněná… Kandidáti na titul Trenér mládeže 2017 pocházejí ze všech možných koutů České republiky. A jsou z celkem 23 sportů! Z běžných, ale také z méně známých. Dostal se do ní váš oblíbenec z okolí? Je to možné. Kompletní seznam najdete pod článkem. Udělali jsme vám radost?
