Ragbista Voves: Trenéři mě učili se nikdy nevzdávat

K ragby ho vedl otec a v pěti letech ho vzal do pražského klubu RC Praga. Do ní se reprezentant Robert Voves (34) vrátil po devíti letech z Francie, kde se tímto náročným sportem, jako jeden z mála hráčů z České republiky, profesionálně živil.

Klíčové pro jeho kariéru bylo setkání s trenérem Michelem Bernardinem, který v českém národním týmu vedl i jeho. Byl to právě Francouz, kdo 203 centimetrů vysokého a téměř 115 kilogramů vážícího mladíka vzal sebou do angažmá v zahraničí.

„Moc mě naučil a díky němu jsem se vypracoval,“ říká Voves, který se v anketě o nejlepšího ragbistu roku 2014 umístil na druhém místě za Miroslavem Němečkem z Říčan. Trenér, který v roce 2005 po vážné nemoci zemřel, byl na něho hodně tvrdý. Někdy však Bernardinova kritika Vovese bolela. S odstupem času je za ní rád... „Jakmile měl po tréninku volnou chvilku, hodně se mi věnoval individuálně. Nikdy se mi nebál říct kritiku přímo do očí. Vzal si mě stranou a jasně mi řekl, co bylo špatně i třeba to, proč nebudu hrát,“ vzpomíná Voves.

Do Francie odjel v jednadvaceti letech a rychle poznal, jaký je rozdíl mezi profesionálním a amatérským ragby, na které byl zvyklý z domova. Čekaly ho nejen dobré podmínky, ale i náročné dvoufázové tréninky. A jaký nejčastější pokyn slyšel od trenérů? „Nikdy se nevzdávej, to je nedůležitější. A dodávali – bojuj, hraj srdcem, ale hlavně hlavou. Pamatuj si, že když na hřišti necháš všechno a přesto prohrajeme, budeš mít ze hry dobrý pocit,“ popisuje Voves.

Ragbista, který se snaží v barvách české reprezentace postoupit do divize 1B mistrovství Evropy, nevidí budoucnost domácího ragby černě, i když podmínky pro něj ve srovnání se zahraničím se nedají srovnat. „Tím spíš je záslužné ocenit zdejší trenéry mládeže. Jsou to srdcaři, často jdou na trénink rovnou z práce. Dětem a ragby se věnují pro radost. Chtějí je získat pro drsný, ale zároveň krásný sport, kde platí, že lidi mají k sobě úctu.“

A co by podle ragbisty, který zažil několik tréninků dětí, na nich nikdy nemělo chybět? „Trochu drilu, ale víc zábavy. Například tím, že mají šátky přivázané za pasem a snaží se je strhnout. Na tréninku musí být legrace,“ dodává Voves.

juh

sdílet | Zpět