Fotbalová Březiněves vsadila na 'trojúhelník'. Funguje!

V září tomu bude šest let, co v Březiněvsi tátové, sami fotbalisté, vzkřísili mládežnický fotbal, po němž nebylo vidu ani slechu pětadvacet let. Zatímco v době temna místní klub nebyl schopen z mnoha důvodu sestavit jediné družstvo dětí, nyní dvacítka obětavců, vesměs v dvojroli táta – trenér, pracuje s víc jak 160 hráči v devíti družstvech. A to od přípravky kluků ročníku 2009, po mladší dorostence. Jedním ze strůjců tohoto úspěchu je i čtyřicetiletý Tomáš Bezpalec, který se dostal do Top 30 v projektu Díky, trenére. Jak to přišlo, že se v Březiněvsi stal fotbalový zázrak?

„Když nám, co jsme hráli za dospělé, vyrostli kluci, pochopitelně chtěli hrát fotbal. A tak jsme se spolu s Janem Malým, Milošem Vilímkem a Petrem Petráškem rozhodli pro ně něco udělat,“ říká Bezpalec, v současnosti místopředseda a sekretář mládeže TJ Březiněves.

Tam, kde to šlo, vylepili plakáty, donesli je do škol. Chodili od domu k domu a do schránek vhodili letáky zvoucí na první březiněveský nábor mladých fotbalistů po čtvrt století. Obvolali své vrstevníky, o kterých věděli, že doma mají kluka, kterého by šlo zlákatnafotbal. Doakce zapojili a požádali o pomoc starostu Jiřího Haramulu, on kývl – také díky němu a celému vedení obce mají v Březiněvsi skvělé zázemí.

„Na první nábor přišlo patnáct dětí, nicméněv rozpětí tří let věku, takže z nich nešlo složit družstvo. První rok byl proto naplněn převážně trénováním a hledáním dalších hráčů. V Březiněvsi se rozkřiklo, že je fotbal konečně také pro děti, a tak jsme na konci první sezony měli okolo sebe asi třicítku adeptů,“ vzpomíná Bezpalec.

Moc rychle si však uvědomili, že trénovat děti není jen tak. Že to přináší krásy i úskalí. „Nechtěli jsme nic podcenit a absolvovali jsme základní trenérský kurz. Otevřel nám oči. Do té doby jsme při trénování spoléhali na návyky, které jsme zažívali na vlastní kůži jako aktivní fotbalisté. Školení změnilo náš dospělácký pohled a dalo nám návod, jak správně pracovat s dětmi a dívat se na fotbal jejich očima.“

Od té chvíle, kdo se v Březiněvsi nedal na fotbal, jakoby tady nežil. Do přípravy dětí se zapojili nadšení tatínkové, kteří dodnes pomáhají s tréninky. Mládežničtí kouči, směsice různých povah a rozdílných profesí od autoklempíře, podlaháře, zedníka až po policistu, bankéře, obchodního ředitele, majitele firmy, účetního a ajťáka, se scházejí každý měsíc.

„Říkáme tomu trenérská rada. Sdělujeme si, jak se jednotlivým družstvům daří, jaké se vyskytly problémy a jak je řešit, vymýšlíme akce napříč březiněveským fotbalem,“ vysvětluje Bezpalec. V Březiněvsi například zorganizovali speciální pochod, trenéři společně s rodiči si jen tak vyšli do Sedlece.

„Zúčastnilo se celkem sedmdesát rodičů. Tím jsme se všichni lépe poznali. Pro kluky organizujeme společné návštěvy fotbalové a hokejové ligy. Chodíme do kina, do zoologické zahrady. Letos na podzim organizuji pro svou kategorii sportovní akci nazvanou Familijáda, do které zapojíme kluky, jejich sourozence, rodiče, babičky... Tyto akce jsou fajn a hrozně důležité,“ vysvětluje Bezpalec. Právě komunikaci s rodiči považují trenéři za velmi důležitou. Vyjasnit si vzájemná očekávání – pak je možných nedorozumění méně.

Trojúhelník: trenér - rodič - hráč

Tomáš Bezpalec proto 'vymyslel' jednoduchý trojúhelník trenér – rodič – hráč, který hlídá, aby vše klapalo. „Přetáhl jsem si ho zmépraxe, dělám seniorního konzultanta v jedné bance, pracuji s manažery a snažím se trojúhelník podporovat při rozvíjení lidí, tedy manažer, specialista a pracovník,“ líčí Bezpalec. V klubu tak mají jakýsi jednotný koncept výchovy.

„Je v něm třeba to, jak která kategorie má trénovat, jak optimálně mají hráči přecházet z jednotlivých kategorií, kodex hráče, trenéra a rodiče. Dobrý základ pro to vychovávat opravdu kvalitní fotbalisty a také slušné lidi,“ věří Bezpalec. Na charakteru hráčů si v Březiněvsi zakládají, snaží se vnímat svěřence jako člověka, až poté jako fotbalistu.

„Zdůrazňujeme přátelskost a zodpovědnost vůči týmu. Chceme, aby náš fotbalista nehrál ledabyle, protože pak to může pokazit nám všem. Musíme se vzájemně podporovat, na tom vše stavíme. Když nám někdo řekne: Trenére, Honza to příště zkazí,nedávejhotam. Tak tohle tvrdě trestáme,“ ví Bezpalec, kterému se příčí takétrenéři 'loutkáři', kteřířvou na svěřence, aby udělali kličku, přihráli a vystřelili...

„Kluci se pak řídí pouze jejich pokyny a když se dostanou do obdobné situace, znervózní a nevyhodnotí ji dobře. My se snažíme o svobodnější přístup,“ říká Bezpalec, jehož inspiruje učebnice fotbalu od Antonína Plachého. „Ta je pro mě jako Bible. Moc jsem si také odnesl ze stáže ve Zbrojovce Brno u Vládi Chaloupky a Jirky Vorlického.“

sdílet | Zpět